I.

Tao, co se dá povědět, už není to Tao

Jméno, co se dá jmenovat, už není to jméno

               Lao'c: Tao Te Ťing

 

Skutečné věci se nedají vyjádřit slovy a svět tak zůstává tajemstvím. Kouksundo přistupuje k pochopení světa skrze praxi, skrze cvičení, bez ohledu na náboženské předsvědčení, názory či současné představy. Pokud se při jeho cvičení posléze setkáme s neobvyklými či mystickými zkušenostmi, tak je nejprve zažijeme a teprve posléze je (možná) budeme interpretovat. 

II.

 

Jakmile všichni pod nebem seznají krásou krásou, objeví též ošklivost.

Jakmile všichni pod nebem seznají dobro dobrem, objeví i zlo...

          Lao´c :  Tao Te Ťing

Nesnažme se být dokonalí, ale spíš úplní. Radujme se ze všech stránek života. Svět bude krásný, až lidé na krásu zapomenou, protože zmizí i ošklivost. Svět bude morální, až lidé zapomenou slovo morálka, protože pak nebude existovat ani nemorálnost. Čím víc se snažíme být světci, tím více v sobě cítíme hřích. Opusťme pravidla, opusťme dualitu. Vsaďme na jednoduchost, nechme, ať se protiklady doplňují.  To je chápání Tao

 

III.

 

...obtížné a snadné se navzájem tvoří

dlouhé a krátké se navzájem měří, 

vysoké a nízké se navzájem pojí,

tóny a hlas v harmonii se slučují,

předtím a potom se navzájem sledují.

Proto moudrý jedná, aniž zasahuje 

a učí beze slov

          Lao´c :  Tao Te Ťing

Tao je úplnost, a úplnost není dokonalá, protože je živá. Život osciluje mezi protiklady, stejně tak jako provazochodec nespadne jen díky aktivnímu vyrovnávání náklonu vpravo a vlevo. Znehybněme provazochodce a on se zřítí. Dokonalost je statická, mrtvá, není v ní život. Proto se mudrc nekloní na žádnou stranu, ale žije život tak, jak přichází. Nesnažme se něčeho dosáhnout, dělejme navenek cokoliv, ale uvnitř zůstaňme tiší, klidní, nezúčastnění. Je to nádherná zpráva, už nemusíme měnit svět k tomu, co považujeme za lepší, stačí pochopit a ucítit pravdu právě toho světa, ve kterém jsme. 

 

IV.

 

Proto moudrý jedná, aniž zasahuje 

a učí beze slov

          Lao´c :  Tao Te Ťing

 

Lao´c tomu říká wu wej, konání bez akce. Jsou tu tři možnosti. Za prvé se plně účastnit děje, to je dnešní volba. Za druhé je možné spočinout v nečinnosti kdesi v Himalájích a stát se nadpozemskou bytostí. Třetí možností je žít na tržišti, ale nedovolit tržišti, aby žilo ve vás.  To je cesta Tao, to je úplná cesta. Je to další dobrá zpráva, nepotřebujeme snít o himalájských poustevnách, či se vydávat na daleké cesty při hledání dokonalého ticha. Úplnost můžeme dosáhnout právě tady, ve svém životě. To je skutečné umění, účastnit se, přijmout vše a ticho mít uvnitř. Pokud nám v cestě stojí balvan, použijme ho ke kroku vzhůru...

 

V.

 

Proto moudrý jedná, aniž zasahuje 

a učí beze slov.

Takto věci povstávají, uvedeny do pohybu

a on se od nich neodvrací

Dává jim život, ale nepřivlastňuje si je;

koná, avšak nevytváří závislosti

završuje dílo, aniž si činí nárok na zásluhy.

Poněvadž na ničem neulpívá,

nikdo mu nic nemůže vzít. 

          Lao´c :  Tao Te Ťing

 

Má to svoji logiku. Nesnažit se žít čekáním na výsledek, ale žít rovnou, než se výsledek dostaví a my zjistíme, že má i stinné stránky. 

Z duchovního hlediska je to však ještě důležitější. Pokud si něco velmi přejeme, tak se nám toho dostane, i když často poněkud jinak, než jsme zamýšleli. Ale dostane se nám to, co jsme si dokázali představit, tedy nic společného s bohem, pravdou, poznáním. Nic, nic takového. Ale když nic nečekáme, a přitom nemáme srdce vyprahlé nějakou askezí, tak potom k nám, do uvolněného prostoru, vtrhne sám život.  Dotýká se nás pravda, bůh, poznání, osvícení.  A pokud se to pokusíme sdělit, uděláme z toho něco vnějšího, sdělitelného, a to již není ono, jak jsme o tom mluvili na začátku.

 

VI. 

 

 

Tao je jako prázdná nádoba.

Její užitečnost se nikdy nevyčerpá.

Jak nepochopitelné!

 Lao´c  : Tao Te Ťing

 

Prázdnota je ve většině východních systémů základní pojem. Typické je tomu tak v budhismu. Ale i jiné systémy vidí boha jako živou prázdnotu, která je tím nejzazším a nejčistším poznáním. Křesťané hovoří o nutnosti mít čisté srdce. Ale opravdu čisté srdce je jen prázdné srdce. Jakmile ho čímkoliv naplníme, byť je to třeba láska, nebo soucit, tak již není místa, aby nám do srdce vstoupil bůh. My dokážeme srdce naplnit jen tím, co známe, ale pravda, bůh, je mimo naši smyslovou zkušenost, je daleko, daleko větší.  Takže toto je také dobrá zpráva, není potřeba něčeho dosáhnout, něco se naučit. Naopak musíme odhazovat, zapomenout, vyprázdnit mysl i srdce. Pak k nám může vstoupit bůh, život, pravda, a všechny naše otázky, které nás trápí, zmizí. 

 

 

VII.

 

Napni luk do krajnosti

a budeš želet,

žes ruku nezastavil včas.

 Lao´c  : Tao Te Ťing

 

Lao ´c je proti krajnostem, a to chápeme poměrně snadno i my. Když je někdo přehnaně úspěšný a pohybuje se na hraně, čeká ho nutně pád.  Ale Lao ´c říká víc: nesnažme se být ani dokonalí. Dokonalost je statická, neplyne, nebuďme ani zastánci pravé, ani zastánci levé strany. Nebuďme ani zastánci středu.  Naším cílem je úplnost.  Úplná osobnost není dokonalá, ale má v sobě všechno. Pak povstane svěžest, harmonie, která převýší vše, co v člověku jednotlivě je. Báseň je víc než součet slov, hudba je víc než výčet tónů, štěstí je něco jiného než součet příjemných událostí. A to je pro nás opět dobrá zpráva: nemusíme se někam hnát, nemusíme mít úspěch, nemusíme se stěhovat, nemusíme chtít žádnou z těch krajností, o kterých sníme.  Naopak, rozviňme v sobě krásu a úplnost tam, kde právě jsme. A v okamžiku, který zrovna máme.

 

VIII.

 

Ostři meč do plnosti

a nadlouho ostří nezachováš .

Naplň své síně zlatem a nefritem

a neudržíš je v bezpečí.

 

 Lao´c  : Tao Te Ťing

 

A opět pár praktických rad od Mistra Lao´c. Nebuďme posedlí úspěchem, pracujme a snažme se, ale ne nad míru. Lao´c říká abychom neměli ničeho "příliš". Ani chudoby, ani bohatství. Ani moudrosti, ani ignorance.  Vyhněme se onomu "příliš" a život bude proudit jako řeka. Lao´c neukazuje boha, který by trestal, ale ukazuje tao. Tao je univerzální zákon, jsme-li s ním v souladu, jsme štastní. Jdeme-li proti, jsme nešťastní. Takže opět dobrá zpráva, cílem není nic nadpozemsky nedosažitelného, ale to nejjednodušší: přirozená a dynamická rovnováha. Nic pro supermany, mistry světa, nic pro vítěze....  

 

IX.

Hlína dá tvar nádobě;

leč jen z jejího nebytí a prázdna

vyvstává funkčnost nádoby

.... taková je prospěšnost bytí

a prospěšnost nebytí

 Lao´c  : Tao Te Ťing

 

A opět prázdno. Bytí a nebytí, jsoucno a nejsoucno.  To, co existuje a to, co neexistuje.  Jen blázen by se zajímal o to, co neexistuje. A přece: taoisté, budhisté i další světci se především zajímají o to, co není. Zamysleme se nad tím. Stvořili jsme náš materialistický svět, a používáme matematiku a fyziku k jeho vylepšení. Nechceme nic víc, prázdno je třeba naplnit užitečnou věcí. Ale právě nejlepší vědci cítí, že Pravda je za hranicemi toho, co jsme vytvořili, co vidíme. Jen za hranicemi je skutečné pochopení. Život vzniká, a zaniká, nebyl by to život, kdyby se nevyvíjel. Takže jeho podmínkou je i vznik a zánik, je zarámován neexistencí. Není to paradox, je to jedna věc. 

Proto se taoisté radují ze života, a věří, že jim nikdo nemůže vzít, co mají, ani dát, co nemají. Proto také dýchají z břicha, protože tam pod pupkem  je i prázdno člověka, jeho existence i neexistence, střed. Když se bojíme, dýcháme povrchně, horní částí těla. Dýcháním z břicha přichází klid beze strachu.

 

X.

.... taková je prospěšnost bytí

a prospěšnost nebytí

 Lao´c  : Tao Te Ťing

 

Být svatým znamená být úplným, být celistvým. Celistvý život přijímá protiklady, jen takový život je svatý. My se však bojíme nicoty. Bojíme se prázdnoty, která je v nás. Bojíme se samoty. Proto hledáme naplnění, plat, majetek, důchodové zabezpečení, pojištění a hlavně vztahy. Potřebujeme někoho milovat a být milováni. Ale člověk, který nedokáže být sám, nedokáže ani milovat. Milujeme, protože něco potřebujeme, a naše láska je majetnická, ubíjí druhého stejně jako jeho vztah ubíjí nás. Pokud dokážeme být sami, těžko něco náž vztah rozbije.

Připoměňmě si rozdíl mezi samotou a osaměním. Samota nás trápí, je to opuštěnost a peklo. Jedině v osamění však můžeme akceptovat prázdnotu, tu neposkvrněnou čistotu v nás, kde jsme šťastní. Je to naše krása, je to naše svatyně a chrám. A jakmile tohoto dosáhneme, jsme připravení milovat, žít ve světě. Nic se navenek nemění, jsme stejní, dokážeme žít v "realitě" a dokážeme nalézt i skutečnou lásku, skutečný vztah. 

Naše centrum,  prázdnota,  je pod pupkem. Soustředěním na tento bod a dýcháním do něho pomalu otevíráme dveře k nám samým.  

 

 

XI.

 

Třicet loukotí se sbíhá ke středu kola

leč jen z jejich nebytí a prázdna 

vyvstává funčnost kola

Dveře a okna stvoř v stěnách domu,

jen z jejich nebytí a prázdna povstane funkčnost domu

.... taková je prospěšnost bytí

a prospěšnost nebytí

 Lao´c  : Tao Te Ťing

 

Ještě jednou o prospěšnosti nebytí... Bytí je dobré, nebojme se. Hmotný svět je užitečný, ale to nestačí. Pokud se nenaučíme užívat též prázdnoty, neovládli jsme celé umění. Strach nám bude vždy v patách. 

Není to snadné, není přítomných velkých učitelů. Naplnili jsme svou mysl  dokonale naším světem, není místo na nic jiného. Pořád něco děláme, něco užitečného, a když není nic užitečného, stejně se snažíme něco dělat, řešit, o něčem přemýšlet. 

Proto například Osho nabízí dynamickou meditaci, tanec, snad pro nás přístupnější. Ueshiba ukázal harmonii světa pomocí pohybu v aikidu. Kouksundo nás učí také praxí, zvláštním dýcháním do centra člověka, do "hara". Buďme trpěliví, hledejme cestu, cvičme. To nejméně užitečné se může ukázat tím jediným důležitým....

 

XII.

 

Mudrcové dávných časů dosáhli moudrosti tak jemné

a vhled jejich tak hluboký byl, tak pronikavý, 

že stěží mohl jim kdo porozumět.

 

Učenci, vědci jsou přeplnění znalostmi. Mají mnoho přesných odpovědí, mají v mnohém absolutní jistotu. Pokud něco nevědí, jsou přesvědčení, že na to dříve nebo později lidé přijdou. A toto je součást jeiich hlouposti.

Podle Tao je svět ale tajemstvím, nikdy ho nemůžeme vtěstnat do omezené teorie. Život a pravda je živá, ohromná, měnící se, tak nepoznatelná lidským rozumem. Proto je Moudrost umírněná, obezřetná, váhající, nikdy si není jistá. Moudrý člověj žije naplno, život úplný a přitom ví, že nic neví. Vědci a učenci nám své vědění lehko předají pomocí slov. Učit se moudrosti je daleko těžší. A skutečný Mistr neučí, to by nebyl moudrý a byl by jen učitel či kazatel. 

Co to znamená pro nás v naší době? Nedělejme si tolik hlavu s řešením problémů kolem nás. Jejich řešením se nic nevyřeší. Poznejme to jediné skutečné, co je na dosah ruky, a přesto tak bezedné. Co to je?  No právě: "Tao, které se dá popsat slovy, už není to Tao...."

 

 

XIII.

 

...... a vhled jejich tak hluboký byl, tak pronikavý, 

že stěží mohl jim kdo porozumět.

 

Vážíme si informací, vědomostí, objevů i vědy. Vážíme si budoucnosti, dětí. Nemáme úctu k minulosti, stáří. A přece moudrost jen těžko má někdo mladý. Poznatky a věda se vyvíjí, moudrost podle představ dávných věků ne. A přece klid a porozumění, konečné pochopení přichází jen skrze moudrost, ne skrze znalosti, výsledky a plány.  Měla by to být pro nás dobrá zpráva, protože naši synové budou rychlejší, naše schopnosti s časem menší, ale přece můžeme stále kráčet za tím tím největším, za Pravdou a skutečnou Moudrostí. Vydejme se na cestu hned...

 

XIV.

 

Mudrcové dávných časů dosáhli moudrosti...

Lao´c

 

V čase vánočním vpusťme prosím do své mysli dva téměř nepociťované pojmy: úcta a pokora.  Uvědomme si, kolik jsme toho přinesli my sami, a připustme, že nic, nebo téměř nic. Vše, jak světské, tak duchovní, tady již bylo. Uvědomme si, že jsme plodem minulosti a semínkem pro budoucnost, že jsme tím, co vše v čase spojuje, že jsme nadějí pro budoucnost. Skloňme se s pokorou před technikou, kterou bez porumění jejího fungování považujeme za přirozenou část života, a o to více se skloňme před moudrostí dávných světců. Skloňme se, važme si této moudrosti a vnesme ji do svého života...

 

XV.

 

Mudrcové dávných časů...

obezřetní, jak by přecházeli zmrzlou řeku,

váhaví, jak nástrahy když cítí ze všech stran,

důstojní a vážní, jak byli by tu hosty...

Lao´c

 

Moudrý člověk vypadá obezřetný, protže je stále vnimavý, je stále bdělý, a tento pojem bdělost je pojmem ústředním...

Moudrý člověk může působit jako váhavý, protože je stále otevřený, nemá konečné úsudky, nic netvrdí, to jen my si můžeme myslet, že jsme něco ve své namyšlenosti něco pochopili...

Moudrý člověk působí vážně, protože není plytký, ale hluboký, jeho smích či úsměv tryská z nekonečné hloubky, není prázdným sudem, co nejvíc duní...

Možná nám tyto poznámky mistra Lao´c pomohou podívat se na lidi i na sebe trochu jinak...

 

 

XVI.

Kdo na dlouhou dobu udrží si nevzrušené ticho?

Skrze činnost ticho vchází zpátky do života.

 

Lao´c

 

Podle Lao´c není trvalá nečinnost udržitelná. Pokud v meditaci dosáhneme trochu ticha a klidu, není řešením snažit se to tichem a nečinností udržet. To by byla nerovnováha, a právě přirozenosti a rovnováhy si Lao´c váží nejvíce. Přinesme si to maličko, co jsme pocítili, přímo do našeho běžného života. Změňme tak o maličko svůj každodenní život. Tím si to ticho, relaxaci či závan dobré nálady jedině udržíme.  Nehledejme mystické zážitky v meditaci, ale přinášejme meditaci do všedního života.  Tím dosáhneme více než esoterici a mystici, kteří nás poučují o vyšších stavech, zážitcích, auře atd...

 

XVII.

Pochopit věčný zákon znamená dojít k osvícení...

 

Lao´c

 

Když člověk pochopí věčný zákon, přestane s ním bojovat, protože každý boj je marný. Pokud jdeme proti vesmírnému řádu, nedaří se nám, ale trestáme se sami. Podle Lao´c  to není bůh, který by nás trestal.  Pokud vědomě či nevědomě sledujeme univerzální zákon, žijeme v souladu s vesmírem, pak jsme šťastní. Pokud postupujeme proti harmonii a zákonu, trpíme. Tento pohled by nám měl být podnětem, jak se podívat na svoje úspěchy a nezdary.... 

 

 

XVIII.

 

Dosáhni nejvyšší nečinnosti!

Drž se neochvějně prvotního klidu!

 

Lao´c

 

Toto je nám z východu neustále opakováno, a neustále nám uniká. Květina uvadá, láska mizí, ale jsou věci, které nezemřou. Bohatství, peníze, pozemky a možná i sláva. A my známe cestu jak růst, rozvíjet, bohatnout, či alespoň žít rozumně, a náležitým spořením pro důchod. Školy nás po dlouhé léta všechno naučili, jak najít práci, jak zaplatit daně, jak nepřijít pozdě, jak se radovat z výplaty, jak volit a věřit v demokracii. Jak věřit v  užitečnost demokracie, jak věřit v to, že orgány a instituce chrání náš život. A tak hromadime, hromadíme bohatství. Jednoho dne si ale můžeme uvědomit, že jsme v tom hromadění ztratili sami sebe, že místo sebe máme spoustu nesmyslných, zbytečných věcí, za které jsme zaplatili velkou cenu, ale že už se nedá nic dělat, že čas odplynul. Největší nadějí většiny lidí teď je to, že si to nikdy neuvědomí. 

 

XIX.

 

Dosáhni nejvyšší nečinnosti!

Drž se neochvějně prvotního klidu!

Myriády věci krystalizují činností a rostou v aktivitě,

já však vidím, jak stahují se zpět

k pokojnému nehnutí.

Tak jako rostlinstvo, jež bujně vzkvétá

a pak se vrací ke svým kořenům  a k půdě,

z nichž povstalo.

Návrat ke kořenům znamená spočinout v nečinnosti.

 

Lao´c

 

Na východě věří bezvýhradně kruhu, cyklickému ději. Samsára znamená svět a kolo. Všechno se vrací ke svému zdroji, tak proč se bát. Západ věří v lineární vývoj, který se žene stále kupředu. Potom je historie velmi důležitá, staré pravdy téměř k ničemu, vše vytváříme poprvé, znovu.  Musíme růst, bohatnout, jak tomu tak není, třeba ve stáří, objímá nás hrůza. Víru v cykličnost považujeme za neoprávněnou extrapolaci pozorování cyklů přírody, pozorování dělaných primitivními národy. 

Jako fyzik vím, že i v kosmologii teď věříme inflačnímu modelu, ve kterém se náš vesmír bude vždy a stále rychleji rozpínat, až se vlivem rostoucí temné energie roztrhají i jednotlivé atomy. To bude skutečná nečinnost... Jen nevím, zda Lao ´c měl na mysli takhkle strašnou věc.  Tak i v tomto věřím, že přijde nový, cyklický model a ovládne kosmologii. 

Tak jak to je, kruh, bezpečí a smysl, nebo šílená historie plná násilí běžící jedním směrem? Zatím je rozhodnutí jen na naší víře a snad i přímé zkušenosti, které můžeme dosáhnout meditací či zažitím Tao. 

 

xx.

 

Poddej se a uchováš si celistvost, 

skloň se a budeš se moci napřímit. 

Staň se prázdným a budeš naplněn.

Znič se a budeš obnoven....

 

Lao´c

 

A opět tady máme něco, co prolíná veškerou mystikou. Paradox. Protiklady.

Abychom dokázali přežít v běžném životě, objevili jsme logiku. Objevili jsme mysl. Ovládli jsme umění odvodit budoucnost na základě zákonů a zkušenosti.

Abychom tedy dokázali žít náš  život, potřebujeme mysl. Ale abychom dokázali pochopit život, musíme pochopit paradox. Musíme jít tam, kam mysl nemůže, a právě paradox ji dál nepustí.  Podle všech východních mystiků musíme odhodit mysl. Musíme odhodit smysl. Vzdát se pochopení, protože pravdu poznáme jen jejím zažitím. 

Má to význam pro běžného člověka našich časů ? ......

Zkusme nebýt vždy  tak upjatí, logičtí. Zkusme neprosazovat svá práva, nebránit se nespravedlnosti, nečíst noviny, tedy alespoň občas.  Co je logického na lásce? Nic, a přesto je hodnotíme nejvýše. A kde je logika štěstí, nebo zdraví?  Buďme chvíli svobodní a volní....

 

XXI.

 

Poddej se a uchováš si celistvost, 

skloň se a budeš se moci napřímit.....

 

Lao´c

 

Tak toto je opak, co nás učili a co máme v krvi. Musíme bojovat, vytrvat, pěstovat vůli, růst a vyhrávat. V našem světě přežije ten nejsilnější. Kdo by o tom pochyboval? Není nic jasnějšího.

Náš vhled by musel být opravdu hluboký, abychom to přijali. A přece, možná že na dně naší duše bliká malé světélko, možná, že to z malinké části malinko pochopit dovedeme.  Uvědomme si, že tady by se pochopili Lao ´c  a Ježíš. Vzpomeňte na Ježíšovo : Když ti někdo ukradne kabát, dej mu i košili atd... Zdá se, že křesťanská církev nikdy Ježíše nepřijala. Jinak by nemohla udělat takovou organizaci, nemohla vést války, nemohla volit mocné papeže a třeba ani nemohla bojovat za restituce. Nikdo to nepřijal. Není přece možné to přijmout.

Přemýšlejme o tom. Silný bojovník ve skutečnosti již prohrál. Jestli přežije  v následujícím boji, to je otázka. Že  bude nakonec poražen je jistota. Jen ten, kdo nebojuje, nemůže být poražen. Naše civilizace je silná, roste a je odsouzena k zániku, pokud se nezmění mysl lidí. Co tedy dělat? Ne, je nesmysl bojovat ze přežití světa. Nepomůže ekologie, humanitární pomoc ani vojenská intervence. Problém vždy jen narůstá, každý ať si za domácí úkol promyslí více příkladů, není to těžké. 

Naší jedinou šancí je realizovat kousek Pravdy v nás samých. Pomůže to nám samotným, a je to také jediná cesta jak pomoci ostatním.  Snažme se tedy pochopit a prožít alespoň zlomek té Pravdy. Nevšímejte si osvícení, ani pomýlených spiritistů, esoteriků.  To, co hledáme, je to nejprostší, nejjednodušší a nejpřirozenější....

 

XXII.

 


Staň se prázdným a budeš naplněn.

Znič se a budeš obnoven.

Být v nouzi znamená vlastnit.

Mít mnoho znamená být zmaten.

 

Lao´c

 

To prý přišel Siddhárta, tedy Buddha po letech do svého rodného paláce. Jeho otec mu řekl, že dělá ostudu, že všichni jeho předkové byli králové, a on že žebrá. Ale Siddhárta mu řekl, ty jsi chudší než já. Já jsem na povrchu žebrák, ale uvnitř vládce. Ty jsi král jen na povrchu, uvnitř vidím žebráka...

Popřemýšlejme o tom. Vlastnit něco znamená také možnost o vše přijít. Nechat  majetek za sebou znamená nést si jen to důležité. Navíc sytý člověk nemá hlad. Může dokonce závidět tomu žebrákovi, jak mu chutná, jaké bohatství mu přináší obyčejné jídlo.  Máme příliš mnoho, mnohem víc, než činí naše potřeby. Ale jsou naše potřeby skutečně uspokojeny? Nechybí nám pocit hladu, nechybí nám láska, důvěrnost či přátelství? 

Může to být další dobrá zpráva pro nás.  Není nutné vidět štěstí v dosažení toho platu, toho stavu konta, tolika peněz, co si představujeme. Je to nejspíš mnohem prostší. I když, je to skutečně jednodušší? 

 
XXIII.

 


Proto mudrc přijímá jen jednotu

a stává se světu vzorem ...

Lao´c

 

"Pravda vítězí" je jedním z nejvznesenějších hesel našich krajů. Lao ´c a mystikové to ale vidí jinak. Blaho a strast jsou totožné, lásku berou i s nenávistí, pravdu i s omylem a lží. Nejsou nadřazeně povzneseni nad tyto kategorie, ale vidí svět v jeho jednotě, v dokonalosti, která se projevuje úplností, nevolí žádnou alternativu. Můžeme si nad tím zamyslet i my: Musíme opravdu bojovat za svoji pravdu? Je náš boj za pravdu opravdu nutný, a nebo je to jen proto, že cítíme, že pravda (jak ji ovšem chápeme zrovna my) musí zvítězit? Nemyslím, že svět půjde zachránit, dokud budeme bojovat za pravdu. Poznání podle Lao ´c by nás ale zachránit dokázalo. 

 
XXIV.
 

 

(Mudrc) ... se nestaví na odiv,

a proto září.

Neospravedlňuje se, 

a proto je všude proslulý

Nevychloubá se,

a proto mu lid věří.

Nevyvyšuje se,

proto ho lid následuje.

Poněvadž nebojuje,

nikdo na světě s ním nesoupeří.

Starci se nemýlí, když praví:

"poddat se znamená uchovat si celistvost".

Je tedy celistvý

a svět se před ním sklání.

 

Lao´c

 

 

Opět tady máme pohled na moudrost a sílu zcela odlišný od našich kategorií. My se klaníme úspěšným, a sníme o bohatství, o postupu výše, moci a slávě, která nehyne. Sníme o pochopení a zvládnutí všech tajemství a zákonů. Sníme o stále rostoucí properitě, o blahobytu. A podle mystiků přitom ztrácíme to jediné bohatství, které existuje. Lao´c  nám  neříká vtipný aforismus, ale sděluje věc naprosto zásadní. Měli bychom se alespoň na chvíli zastavit a popřemýšlet a našich hodnotách... 

 

XXV.

 

Pokročilý člověk když naslouchá Tao (Pravdě)

vytrvale se snaží žít s ním v souladu...

 

Lao´c

 

Lidé se od sebe liší, a někteří jsou duchovně vyspělejší, citlivější než jiní. Těžko odhadnout, kolik je takových osob, ale jsou to lidé, kteří když i jen zaslechnou Pravdu, otevře se něco, co vždy věděli. Tito lidé pak již vždy za Pravdou jdou. Neznamená to, že Pravdu ihned realizují, že se ihned stanou Mistry a Buddhy, ale pochopili, kam a proč mají jít. A je zajímavé, že to proč není nějakým důvodem, jako spíš skutečností, že se nedá nejít. Není žádný důvod. Není žádné pochopení. Není žádný cíl. Pochopení, slova, cesty a učení nechávají tito vyspělí lidé lidem průměrným. To je Tao.  

Pro každého to pak znamená snad i to, aby se nezabýval věcmi, které se musí klopotně učit.  Přijměte jen to, o čem máte jakési tušení, že jste to věděli vždy, že to není nic nového. Je to prostě přirozené. Je to Tao, Pravda, cesta. 

 

XXVI.

Pokročilý člověk když naslouchá Tao

vytrvale se snaží žít s ním v souladu...

 

Lao´c

 

Ještě se podruhé zastavíme u lidí pokročilých (satvas).  Tito lidé v cestě za Pravdou sledují konkrétní cíle, učí se žít podle dohod Ruize, cvičí Pět Tibeťanů, učí se různým technikám (třeba podle Osha), meditují. A na začátku nadšeně vykládají druhým svoje zážitky a snaží se uvést je  také na cestu. A pokud nejdou dál, stávají se učiteli jednotlivých směrů, vedou jógu, stávají se známými instruktory, pomáhají lidem. Jenže jak jde člověk opravdu dál, cíle se stávají méně konkrétní, stávají se postupně zcela abstraktními. Potom lidé uslyší, co opravdu říká Tao, co říká Lao ´c, Mahariši, zaslechnou Púndžu a Krišnamurtiho. Je potřeba odhodit jakékoliv úsilí.  Úsilí je pořád jenom mysl, intelekt, žádný opravdový vhled. Není cíl, není cesta, není pochopení. Je jen Tao, pravda. A zde jsou všichni opravdoví taoisté, opravdoví mystici. Z těchto lidí se pak stájí skutečné velké duše. Tito lidé však pouze žijí, málokdy učí. Nikdy nejsou moc vidět ani moc zajímaví. Nemají co říci. Kéž bychom je potkali a rozpoznali. 

Nelze však odhodit úsilí předčasně, to smí jen skutečný mistr... 

 

 

XXVII.

Průměrný člověk když naslouchá Tao

zdá se, že ho vnímá i nevnímá zároveň

 

 

Teď Lao ´c mluví o člověku úrovně radžas, tedy o většině lidí. Většina lidí dokáže vnímat Tao a porozumí textu jen někdy, zřídka  a na krátký čas. Proč tomu tak je?  Přečtěme si úplný začátek Tao Te Tingu, nebo prvé komentáře uložené pod záložkou Tao myšlenky. Všichni v našich časech víme, co je dobré, čestné správné, spravedlivé a zdravé. A pokud to nevíme, snažíme se to zjistit. Věříme, že se to dá zjistit a věříme, že je dobré to zjistit. Ale Pravda, Tao, Cesta a pochopení nám tak uniká. Opravdová Pravda je mimo všechny kategorie.  

Asi jsme to již mnohokrát slyšeli. A většině z nás to vůbec nepomohlo. Slyšíme slova, chápeme význam, a přece nic. Jenže to je právě jádrem poselství, není co pochopit. Tao, Pravda se dá ucítit, prožít a žít. Není tu nic pro naši mysl. 

 

XXVIII.

Nevyspělý člověk když naslouchá Tao,

rozesměje se v hlasitém smíchu.

Kdyby však nebylo vysmíváno,

nebylo by to to Tao

 

Lao ´c mluvil o lidech vyspělých (satvas), průměrných (radžas) a nyní se zmiňuje o lidech duchovně nevědomých. Pro mnoho a mnoho lidí dnešní společnosti je sdělení Tao k smíchu, připadá jim absurdní. Tito lidé jsou přesvědčeni, že mají všechny důkazy o tom, že vše je nesmysl, oni vidí, že vše je nesmysl. Meditaci považují za ztrátu času. Mou mít pravdu? Nejspíš ano, mohou. Ale přesto lidé vyspělí nemohou bez snahy dosáhnout Poznání žít, a průměrní lidé se o Tao a Pravdu určitě alespoň občas zajímají. Mým osobním přesvědčením však je, že pokud se cítím nebýt oním nevědomým člověkem, tedy mě Pravda a Poznání táhnou bez jakéhokoliv důkazu, potom  není proč se vyvyšovat nad lidi, kteří se mi smějí.  Není proč jim cokoliv říkat. Nemám nic víc než oni. Je dobré nechat je tam, kde jsou, protože tam jsou šťastní, protože jedině tam jsou hodnoty, které jim mohou něco dát. Protože oni jsou částí úplného světa, stejně tak jako já.  A teď se z tohoto pohledu podívejte na "duchovní" lidi okolo nás, na ty, kteří "vědí" a hlásají...  A kde je ta dobrá zpráva pro náš každodenní život, kterou se snažím vždy najít?  Nejméně v tom, že jsme správně na tom místě, kde jsme. Pokud se nám lidé vysmívají pro to, že nevěříme v boha, nebo že v něj věříme, nebo že meditujeme, nebo že nemeditujeme, je to v pořádku. Tao, svět, Pravda je úplná a zahrnuje vše. 

 

XXIX.

Proto praví staré rčení:

kdo pochopil Tao, jeví se nechápavý.

Kdo rozvinul Tao,

jeví se, jako by couval zpět.

Kdo kráčí vyrovnanou cestou Tao,

jeví se, jako by vstával a padal. 

 

Opět dobrý námět na přemýšlení. Není tohle vlastně vzácné kriterium, podle kterého můžeme poznat náš stav? Pokud jsme úspěšní, pokud jsme moudří a vzdělaní, pokud jsme bráni jako duchovní osoby, tedy pokud jsme uznáváni většinou, tak jsme z hlediska pochopení života podle Lao ´c zcela mimo. Naprostá většina lidí  jsou osoby  žijící ve světě logiky, vědy, cílevědomosti a zákonů.  To jsou ti, díky kterým tahle planeta fungule pro miliardy lidí, to jsou ti, kteří pomocí mysli, a z toho plynoucích technologií nasytí nesmírné množství lidí. Proto nezatracujme mysl, ego, vědu, ani konzum. Nic, nic jiného nám nefunguje. Proč potom hledat Tao? Proč hledat Pravdu, Smysl, Boha, proč hledat Odpověď?

To je na každém z nás. V každém případě nám Tao nic užitečného v obvyklém smyslu slova  nepřinese. A přece je v Pochopení, skutečném duchovním růstu, ve skutečné Lásce jediná naděje pro náš svět. Někdo tomuto již rozumí, někdo porozumí brzy, většina však zatím nechápe. 

 

XXX.

Kdo kráčí vyrovnanou cestou Tao,

jeví se, jako by vstával a padal. 

Mimořádný charakter jeví se prázdným,

neposkvrněná bělost jeví se pošpiněná;

velký charakter jeví se nedostatečný;

pevný charakter jeví se vratkým;

ryzí hodnota jeví se znečistěná.

 

Proč nedokážeme rozpoznat člověka, který realizoval Pravdu, který vnímá a cítí velké tajemství života? Protože nemá doslova nic. Nemá nic z toho, co známe, žádné pochopení, učení, slast, bohatství. Těžko říci člověku, který je od narození slepý, něco o vidění.  Všichni učitelé, které sledujeme pro snížení stresu, pro harmonii atd. jsou jen malíři, kteří na zeď našeho vězení malují obrazy krásných volných krajin. Tím jsme jen více ve vězení chyceni. Ano, lidé první skupiny, ty nejrozvinutější duše mezi námi, tito lidé cítí dost, aby už vždy bylo jejich hlavním cílem dosáhnout Pravdy, pochopit život, a to  bez toho, že by měli nějaký pro ostatní viditelný důvod. 

Teď jen k úvaze: Přežila by naše společnost, kdyby třeba třetina lidí kráčela cestou Tao? O co polovina? A co kdyby většina lidí pochopila Tao? 

 

XXXI.

Nejjemnější substance světa

prostupuje tou nejtvrdší...

 

Lao´c

 

Toto je opět zcela typické: jen naprostým odevzdáním, jen naprostou pasivitou můžete něco získat. Vítěz, dobyvatel, úspěšný muž, ten vždy nakonec padne. Je to jako souboj žuly a vody. Žula nemá šanci, nakonec ji rozpustí, odemele, odnese voda. My v našem krátkém omezeném pohledu vídáme hlavně vítězství zla, žuly, svalů a násilí. Ale nakonec vyhraje poddajnost, ženskost a snad i Pravda. Pojďme tedy jen za tím nejpodstatnějším, za opravdouvou Pravdou, Láskou a Blahem, a uvědomme si, že to od nás vyžaduje velkou odevzdanost, obrovskou schopnost přijímat. Je to vlastně i další dobrá zpráva, není nutné bojovat, protože to nejdůležitější můžete pouze dostat. A dostaneme to zdarma...

 

XXXII.

Nejjemnější substance světa

prostupuje tou nejtvrdší.

Co je bez formy proniká tím,

v čem není skuliny

 

Lao´c

 

Pokud chceme vyhrávat, měli bychom být podle Lao ć jemní, pokorní, neodporující, pasivní. A dále: vodu nikdo nerozbije, protože ochotně přijímá jakoukoliv formu, ale přesto zůstává sama sebou. Přemýšlejme, jestli i my můžeme zůstat sami sebou, když nebudeme trvat na formě. Tohle je právě to, co nám ukazují duchovní směry, dávná písma a tao. Nejsme ve skutečnosti tělem, pocity ani myšlenkami, ale přesto jsme. Jsme tou jiskrou života, na které všechno stojí, a která nemá žádné pochopitelné nebo uchopitelné vlastnosti. Čím blíže jsme tomuto poznání, tomuto prožitku, tím jsme svobodnější, šťastnější, protože toto je jediné štěstí, které můžeme skutečně a trvale dosáhnout. 

Mě vždy zajímá aplikace v každodenním životě, zkusme to. Zkusme třeba, až nás někdo nazve (oprávněně či neoprávněně) blbcem, idiotem, slabochem atd., zkusme nezareagovat a jenom se ujistit, že jsme to stále my. Naše pohoda vzroste. Pohoda útočníka však nikoliv, protože je to k pláči, když jste tak bezmocní, že ani nedokážete urazit nepřítele. Zkusme si nevšimnout urážky, nechat ji stéci po sobě jako štěkání psa. Vnějšně pak můžete udělat co chcete, poděkovat útočníkovi, nebo ho zničit, cokoliv, co pomůže udržet váš život v chodu. Ale vnitřně jsme udělali další krůček k pochopení, štěstí a svobodě. 

 

XXXIII.

 

Co je bez formy proniká tím,

v čem není skuliny

Skrze to jsem poznal prospěšnost nekonání

 

Lao´c

 

Naše společnost je založena činu, činnosti, vzdělávání a dosahování. A skutečně jsme dosáhli v materialistickém světě mnoho. Lao´c však zdůrazňuje opak, že to opravdu důležité, to jedině důležité, to můžeme jen dostat, nikdy dosáhnout. Musíme se otevřít a jen přijímat.  Zkusme proto i my nejen pracovat, tvořit, dosahovat a získávat, ale také jen vnímat, čekat, nesnažit se. Zkusme chvíli či občas dělat jen jen to, co v nás samo vzniká, chvíli si hrát na lístek unášený větrem a prožít si jeho tanec. Tam někde tím směrem, kterým budeme unášeni, leží to, co nejvíce potřebujeme, co nejvíc byť nevědomě chceme. 

 
 
XXXIV.
 

Předávání nauk beze slov

a prospěšnost nekonání

nemají ve vesmíru obdoby

 

Lao´c

 

Znamená to, že musíme odejít do hor a meditovat bez pohybu v tichu jeskyně? Pro mě je Tao Te Ting  praktickým rádcem do současného světa. Jistě je prospěšné věnovat se občas jen nekonání, a snažit se ucítit to Tao, Pravdu a Lásku kolem nás. Ale my nemůžeme a ani nemusíme ukončit naši činnost. Spíš se jedná o náš postoj, kdy činnost pečlivě a na sto procent děláme, ale nejsme závislí na výsledcích, což je přístup indické karmajógy. Kdy konáme, ale cítíme, že nejsme konající, ale jen skrze nás se projevuje ono tajemné Tao, onen život. Navenek se nic nezmění, ale pro nás ano. A proto si je nutné vážit daleko více těch lidí, kteří třeba jen z pěti procent konají tímto způsobem, než těch, kteří něčeho dosahují v nádhermém tichu Himalájí. Takže opět dobrá zpráva pro nás, cvičme zde a teď. Nenaslouchejme tolik nejistým výrokům esoteriků, znalců a mystiků, ale naslouchejme sami sobě. Buďme stále v přítomnosti, ciťme stále sebe sama, a nechme všechnu aktivitu z nás vytrysknout, ať už se jedná navenek třeba o nezajímavou práci. A jako v aikidu sami poznáme dobrou techniku od špatné, stejně tak rozpoznáme i dobrou reakci, dobrou práci či dobrou činnost v běžném životě. 

 

XXXV.

 

Nejvyšší dokonalost jeví se nedokonalá,

nic ji však neoslabí

 

Lao´c

 

Podle mystiků máme oči, ale nevidíme, máme uši, ale neslyšíme, máme mysl, ale nechápeme. To, co považujeme za dokonalé, je jen mrtvé a prázdné, pozlátko, bublina.  Dokonalost nemůže být jednostranná. Pokud chceme vystavět rozhlednu a pod nebem shlížet na svět, začneme u základů a budeme se dlouho rýpat hluboko v hlíně, abychom vytvořili základy. Rozhledna bude existovat jen díky základům v zemi, jinak se bude jednat jen o neexistující vzdušný zámek. Takže skutečná dokonalost musí být úplná, a zahrnovat vše, hřích, hněv i násilí, byť míříme ke svatosti.  Skutečně dokonalý člověk není ten, kdo vyhlásil válku nepřesnosti, špatnosti a nedokonalosti, ale ten, kdo žije se vším tímto v míru a přece roste. Roste pomalu,  nejeví se nám zcela dokonalým, ale roste, a je nádherně živý, a nikdy nepřestane růst. 

Snad to dokážeme aplikovat i na sebe:  akceptovat a znát své temné stránky a nesnažit se je zničit nebo od nich utéct, ale přesto, a nebo právě proto, růst. Žít si v harmonii. V harmonii dokonalého, ale živého a skutečného  člověka...

 

XXXVI.

 

Nejvyšší hojnost jeví se skromná,

nikdy se však nevyčerpá

 

Lao´c

 

Pokud budeme mít skutečný poklad, raději o tom nebudeme mluvit. Pokud budeme mít skutečnou moudrost, nebudeme ji vystavovat na odiv.  U nás se říká, že "prázdný sud nejvíc duní", a zřejmě mají stejnou zkušenost i na východě. Pokud máme sílu, moc, bohatství či moudrost, užívejme si ji, ale neztrácejme ji ukazováním se, to dělají lidé prázdní, slabí a chudí. Pokud jsme dosáhli alespoň nějaké moudrosti, neříkejme to nikomu. Moudrý člověk pozná moudrého, a hloupým lidem nic stejně neukážeme. Silný člověk pozná silného, před slabým není třeba sílu demonstrovat. 

A dívejme se okolo, říká se, že když potkáme Buddhu, nevšimneme si ho.  Snažme se nepropást svoji šanci. Nejvyšší moudrost nemusí vypadat pro běžného člověka moudře, a nejhezčí žena nemusí být příliš atraktivní. Věci skutečně veliké, pravdivé a silné nemusí ukazovat nic ven, prostě jen jsou. 

 

XXXVII.

Co je rovné, vypadá křivolace,

největší um vypadá neobratně,

největší výmluvnost vypadá zajíkavě...

 

Lao´c

 

Pokud budeme průměrní a obyčejní, skutečné hodnoty nám uniknou.  Pokud budeme neobyčejní, hlubocí a vědoucí, téměř nikdo nás neocení. Existuje vždy propast mezi masami a skutečnými lidmi. To, co se v současnosti bere jako rovné, logické, krásné a pravdivé, to je filosofií většiny, a většina, masa, ti se vždy mýlí. A skutečná moudrost pak vypadá divně, hloupě, nedokonale. Co to pro nás znamená? Dívejme se, zkusme najít úplnost, dětskost a radost. Nedejme se zmást dokonale vyhlížejícími sterilními produkty vyrovnanými v předem připravených řadách. To je bez života. A nebojme se dělat chyby, a chovat se podle svého, protože v tom je život. Šlápněme teď na podzim do louže, dívejme se na hněď a hněď podzimu, zaregistrujme záblesk slunce do krajiny, jak jinak vypadá než v létě. Dopřejmě si chvíli volnost v tom dělat věci nerozumně.... 

 

XXXVIII.

Pohyb překonává chlad,

(avšak) nehybnost překoná žár.

Člověk klidný a tichý dává směr všemu pod nebem.

 

Lao ´c

 

Člověk, který se ztiší, se stává podporou a průvodcem ostatních. Stává se vůdcem ostatních ne proto, že by si to přál, ale proto, že ho lidé začnou vyhledávat, vědomě i nevědomě. Klid neznamená zastavit veškerou činnost. Ten skutečný klid a nehybnost jsou uvnitř. Skutečný klid je postojem k tomu, co děláme. Nemusíme mít pořád prázdniny, nemusíme mít pořád svátek, můžeme plnit své povinnosti, a přesto může náš klid růst. Stačí nenechat se zatáhnout do děje, pracovat jak nejlépe dovedeme, ale nevšímat si výsledku.  Možná je to největší mystika pod sluncem, možná jen pragmatické pravidlo, co na tom zálěží, pokud nám to přinese štěstí a svobodu.  Můžeme začít právě o vánocích, které jsou pro tuto praxi ideálním spojením shonu a krásy, komerce a duchovna, pozlátka a pravdy.  Zkusme v sobě začít uvolňovat ticho, nechme se naplnit tichem, ticho je nic, nemělo by to být těžké jej získat....

 

XXXIX.

Aniž vykročíš za práh svého domu,

můžeš poznat svět

 

Lao ´c

 

Tady je opět vyjádřena ona základní myšlenka, tolik odlišující naše západní chápání od východních mystických systémů. Svět je totiž hluboko v našem nitru. Za poznáním není třeba nikam chodit, stačí poznat sebe. Taoistická filosofie, taoistická praxe tak jasně odlišuje dvě věci: jednak znalosti, jednak skutečné vědění. My všichni jsme lidmi znalostí, potřebujeme hodně znát, abychom na základě minulosti předpověděli budoucnost a vydobyli si v ní lepší postavení. Utíká nám tím ale ono TEĎ, které jedině existuje. Čas je náš koncept, představa, protože minulost neexistuje, stejně jako budoucnost neexistuje. Existuje jen nekonečné TEĎ, bez času. Skutečné a jediné vědění je právě v onom TEĎ, kdy můžeme dosáhnout úplného pochopení, prožití skutečnosti, kdy jsme přestali pracovat s teorií, ale zůstala jen opravdová skutečnost. opravdová jednota všech věcí, představa, svoboda. 

Dobrá zpráva je v tom, že na dosažení skutečného vědění nic nepotřebujeme, žádné peníze, nemusíme ani vyjít z domu, nepotřebujeme žádný čas.  Zkusme se tedy alespoň zlehka dotknout onoho semínka skutečnosti a pravdy, které je naší podstatou.

 

Kontakt

Karel Pátek Žďár 8
47201 Doksy
603483236 karel@pohadkovachaloupka.cz